Dr.Petr Fořt, CSc. expert ve výživě

Nadváha může a nemusí být spojena s jedním, z pohledu
"postižené" dívky nebo ženy pouze estetického problému,
který je celulitida. Přesto se o ní mluví především v
souvislosti s nadváhou. Problém, který neohrožuje život,
dokonce nemá ani přímou souvislost se zdravotními obtížemi,
zato dokáže nejen kazit náladu, ale dokonce působit
komplexy. Nicméně spojitost s možnými zdravotními problémy
nelze absolutně vyloučit.

Podivný latinský název označuje poruchu, téměř výhradně
vázanou na ženské pohlaví, často lidově nazývanou
"pomerančová kůže". Nelze seriózně určit četnost výskytu,
neexistuje žádná evidence. Osobně odhaduji počet
"postižených" asi na 20 % ženské populace, ale to možná
přece jenom přeháním.

Celulitis je, přeloženo do češtiny, zánět buněk! Přesto se
tato porucha nepovažuje za onemocnění. Proto se "neléčí",
zato se sní bojuje všemi možnými i nemožnými prostředky,
především kosmetickými zásahy a fyzikálními postupy.
Vrozená dispozice nebo onemocnění ?

Je nutné to zde řešit? Asi to skutečně není podstatné - z
pohledu postižené osoby. Nicméně má to zásadní význam z
hlediska odborného. Podívejme se tedy, co o tomto problému
uvádějí některé seriózní publikace.

Praktický slovník medicíny (vyd.Maxdorf 1998) uvádí hned
tři druhy celulitidy. Nejčastější je stav, kdy dojde k
degenerativní změně podkožního, především tukového vaziva
na stehnech a hýždích mladých žen. Porucha je velmi často
dána typologicky.Vazivová septa vtahují kožní povrch a tím
vznikají v kůži hrboly. Zdá se, že tento stav je skoro
výhradně příčinou celulitidy. Dále existuje
tzv.streptokoková velulita, jedná se tedy o zánět podkoží
způsobený bakteriemi. Bývá však provázena horečkou. Nelze
však vyloučit, že tyto spojitosti jsou přehlédnuty
(pozn.aut.). Třetí možnost je zánět, zaviněný anaerobními
bakteriemi - tzv.klostridii (spojitost s plynatou snětí).

Rodinná encyklopedie alternativní medicíny (vyd. Reader´s
Digest Výběr) popisuje celulitidu jako proces ukládání tuku
ve formě "hrudek" v podkoží na zadních stranách stehen,
paží, hýždí a na břiše a bocích. Podstatný rozdíl oproti
první publikaci.

Teorie vytvořená alternativní medicínou hovoří o tom, že
celulitidu způsobuje hromadění odpadních látek ve tkáních.
Vytvářejí se jakési váčky z vázané vody, tuku a nečistot.
Údajně tento stav zvyšuje riziko krevních sraženin.

Poznámka autora :
-----------------
na tomto místě musím připojit poznámku v tom smyslu, že
riziko vzniku krevní embolie naprosto nehrozí,
pravděpodobně se totiž jedná o špatný překlad. Pouze
teoreticky je možné, že existuje určité, spíše zanedbatelné
riziko vzniku tukové embolie v případě, že by ji
vyprovokovala nějaká velmi agresivní masáž nebo nešťastná
náhoda, nebo chirurgický zákrok).

Jídlo jako jed, jídlo jako lék ( vyd. Reader´s Digest
Výběr) uvádí teorii, formulovanou významnými anglickými
vědci. Ti považují celulitidu za stav, který nemá nic
společného s výše uvedenou teorií ukládání vody a toxických
látek. Podle jejich názoru jsou zásadní příčinou ženské
hormony, způsobující zvýšené ukládání tuku do zásob pod
kůží na specifických místech těla. Úvaha je to logická když
uvážíme, že celulitida je problém výlučně ženského pohlaví.
A co jiného by po "vnitřní stránce" mohlo více odlišit obě
pohlaví než hormony? Jenomže, ani tato teorie asi není
zcela dokonalá. Konečně jako jakákoliv jiná.

Klasická medicína (citováno z materiálů jednoho z
tuzemských specialistů) považuje celulitidu za specifický
problém žen v přechodu a období po něm, což by tedy
současně znamenalo potvrzení teorie vlivu ženských hormonů.
Tato teorie však prohlašuje celulitidu za stav zcela
fyziologický, to znamená zcela "normální". Jedinou
doporučenou léčbou tudíž je "víc zeleniny, ovoce a pohyb" !

Poznámka autora :
-----------------
moje připomínka se v tomto případě týká logiky : jak je
možné, že celulitidou trpí již dívky v pubertě? A kromě
toho - celulitida postihuje jak ženy trpící nadváhou, tak
také dívky a ženy skutečně velmi štíhlé. Není tedy závislá
na věku.

Understanding normal and clinical nutrition (West
Publ.comp.1994) je vysoce odborná publikace uvádějící, že
se nejedná o specifický "hrudkovitý tuk", ale o proces,
probíhající pouze v tukových podkožních tkáních, kde
dochází k postupné vazbě pruhů pojivové tkáně k pod kůží
ležícím svalům. Tím se tkáň stahuje a vznikají dolíčky,
viditelné především tam, kde je uloženo více tuku. Přitom
zdůrazňuje že tuk, který je pod kůží místě celulitidy není
odlišný od toho, který je uložen pod kůží na jiných místech
těla. Problém prý zmizí, když se významně sníží vrstva
podkožního tuku v místech celulitidy.

Poznámka autora :
-----------------
Tato publikace je tedy ve svých závěrech totožná s prvně
citovaným "slovníkem". Mám však námitku k části textu,
protože je známo, že problém nezmizí, když "postižená"
zhubne má-li dokonce "z čeho". Nejsem si jist zda
principiálně může zmizet, protože není jasné, zda poškození
podkožního vaziva není nevratné. Také není pravda, že
tukové buňky na všech místech těla jsou stejné. Nejsou -
liší se například a především citlivostí k hormonům.
Obezitologové také často tvrdí, že je nemožné zhubnout jen
na tom místě těla, které si určíte. Praxe ukazuje, že to
možné je.

Nejprve tedy shrnutí, poté návrhy na řešení
-------------------------------------------
Celulitis je evidentně problém dědičně založený - a to je
na tom to nejhorší

Celulitis, byť vrozená se však nemusí rozvinout (alespoň ne
v aktivním věku), pokud si riziko včas uvědomíte a včas
podniknete preventivní opatření

"Spuštění" procesu, negativně ovlivňujícího stav k
celulitidě náchylné tkáně, je zřejmě vyvoláno kombinací
souběžného působení několika nepříznivých faktorů, přičemž
já osobně za nejdůležitější pokládám kombinaci poruchy
podkožního vaziva a hormonální nerovnováhu. Obojí má řadu
příčin. Tím si také vysvětluji názorovou rozdílnost.

Mezi vyvolávající faktory patří poškození vaziva v důsledku
vrozeného nedostatečného enzymatického vybavení. Dojde k
"překřížení" vláken vaziva, které mají bílkovinný
charakter. Stav se anglicky nazývá "crosslinkage". Proto se
stav zhoršuje v důsledku procesu stárnutí, kdy jsou tímto
procesem postupně zasahovány i další části podkožního
vaziva na jiných místech těla. Jinou s kolagenem
související poruchou je tzv. kolagenóza, což je tzv.
"systémové onemocnění" způsobené pravděpodobně poruchou
imunity ( organismus bojuje proti vlastní tkáni). Výsledkem
může skutečně být chronický zánět postižené tkáně. Nyní jde
o to, zda toto může být příčina celulitidy.

Jednou z příčin však může být také nevhodná výživa, na
prvním místě možná nedostatek vitamínu C, ale asi jen v
kombinaci s poruchou využití glukózy. Jinými slovy, která z
dívek od útlého věku konzumuje mnoho jednoduchých cukrů a
má k celulitidě dispozice, může na to poměrně brzy doplatit
rozvojem celulitidy. Zatím však nemám oficiální zprávy o
tom, že by někdo studoval závislost mezi cukrovkou 2.typu
(nezávislou na inzulínu) a celulitidou.

Dalším možným faktorem je doopravdy již zmíněné hromadění
katabolitů v tukové tkáni, uložené v podkoží a v tekutině
vázané v jejím okolí, k němuž dojde "díky" neprůchodnosti
lymfatických cest (lymfa proudí pouze tehdy, je-li
"poháněna" svalovou aktivitou nebo masáží).

Za nepravděpodobnou považuji hypotézu hovořící o tuku
"tekoucím, resp. padajícím" v důsledku gravitace. Znamenalo
by to mimo jiné, že postiženým ženám by podkožní tuk
postupně "spadl z hýždí a stehen až ke kolenům. Také bych
vůbec neodsuzoval teorii o ukládání škodlivin do podkožního
tuku v místě celulitidy. To proto, že tuk je velmi dobrým
"rozpouštědlem" pro chemikálie, přijaté stravou nebo
vzduchem a tím i jejich ideálním skladištěm. Je prokázáno,
že rychlé hubnutí může způsobit intoxikaci z vlastního tuku
uvolněnými polychlorovanými bifenyly.

Vztah celulitidy k ženským hormonům je v každém případě
jedním z nejlákavějších možných vysvětlení především dojde-
li z jakýchkoliv důvodů k nerovnováze mezi estrogenem a
progesteronem a to ve prospěch estrogenu (stejně jako v
případě premenstruálního syndromu). Možný je také vliv
případné mimořádné produkce prolaktinu a některých dalších
hormony stimulujících působků produkovaných hypofýzou. To
by bylo vysvětlením skutečnosti, že celulitida postihuje
NEJEN starší ženy.

Dosud jsem se nezmínil o možnosti nepříznivého vlivu
nedostatečně funkčních ledvin a jater, případně obou
zmíněných orgánů. Je to teorie lákavá, protože má svoji
logiku. Játra odstraňují toxické látky a pokud to nečiní,
ty se hromadí v oběhu a musí být vylučovány ledvinami.
Pokud ledviny nepracují dobře nebo neumějí některou
toxickou látku vyloučit, vždy nastane nějaký problém. Proč
ne zrovna celulitida. Pokud uvážíme, že jsou to právě ženy
jakéhokoli věku, které téměř nekonzumují tekutiny (a trpí v
důsledku toho obtížemi jako je zácpa, ledvinové a
žlučníkové kameny a podobně), nebylo by se čemu divit.

Toxické zplodiny metabolismu i nepříznivě působící látky
přijímané stravou se v tom případě musí v organismu někam
"uschovat". Ideální skrýší je tuková tkáň, která je z
fyziologického pohledu výhodná především proto, že má
relativně malý metabolický obrat (to znamená, že se v
buňkách tukové tkáně v podstatě mnoho neděje). Obdobou
nepříliš fungujících ledvin a jater mohou být nefungující
střeva - to jen podporuje riziko vzniku zácpy, která je
jednou z příčin zvyšování koncentrace toxických látek a
jejich ukládání do tukových zásob.

Poslední, přitom však zcela zásadní otázkou ("nakousnutou"
vlastně již v bodě číslo 4) je, do jaké míry je celulitida
skutečně onemocněním a to onemocněním nikoliv metabolickým
nebo hormonálním, ale vyloženě zánětlivým. Zánět totiž bývá
spojen se zvýšeným prokrvením a tím také zvýšenou teplotou
v postiženém místě, hromaděním bílých krvinek a zvýšenou
hladinou různých tkáňových hormonů včetně histaminu. Zdá
se, že nic takového zde však neprobíhá. V tom případě není
název celulitis oprávněný a postižení by se mělo nazývat
celulitósa.

Prevence a "léčba"
------------------
Jsem přesvědčen, že celulitidu je možné do značné míry
zvládat jak výživovými, tak i fyzikálními prostředky. A to
je pro postižené to nejdůležitější !

Co a jak se nyní používá

A/ Lymfatické masáže, někdy vtipně spojené s prohříváním
nebo dokonce elektrostimulací, zábaly včetně použití bylin
(skořice, zázvor) a dalšími fyzikálními prostředky včetně
baromasáže, která do jisté míry nahrazuje lymfatickou
masáž. Některá kosmetická centra používají celotělové
napařování s použitím ozónu. To jsou současně postupy velmi
dobře použitelné i při podpoře procesu redukce nadváhy.

B/ Sport? Není na škodu postupy uvedené v bodě A obohatit o
sportovní aktivity. Celulitida je někdy patrná i u dívek
mladších 15ti let! Prevence však vyžaduje provozování
sportu celoživotně. Celulitida totiž vynikne především v
místech, kde by jinak mělo být významné množství svalové
hmoty.

C/ Bezkonkurenčně nejrozšířenější metody jsou ty, které
nenutí "postiženou" k jakékoliv významné osobní aktivitě.
Pohodlnost a nedostatek vůle je vysvětlením jejich velké
obliby. Většina z nich se mylně domnívá, že postačí natře-
li si pravidelně postižené partie nějakým do značné míry
nepříliš účinným proticelulitidovým krémem a zabalí tuto
část těla na pár hodin nějakým zábalem. Většinou se nic
podstatného nestane. V případě použití nevhodného krému a
dlouhotrvajícího zábalu, dráždícího citlivou pokožku spíše
jen stoupá riziko vzniku kontaktního ekzému. Nicméně nelze
vyloučit, že nejnovější typy "krémů proti celulitidě" jsou
sestaveny tak, že jejich efekt je příznivý! Nekupujte však
prosím žádné levné krémy proti celulitidě.

D/ Metoda uváděná jako nejmodernější a nejúčinnější v
redukci objemu podkožního tuku je - chlazení! V podstatě
účinkuje tak, že místo "zapaření", to znamená prohřátí
spojeného se zvýšeným prokrvením, využívá efektu prvotního
podchlazení, po jehož skončení vzniká relativní přehřátí ve
vyšší míře než v případě, kdy se rovnou zahřívá. Jde o
reflexivní zvýšení prokrvení podchlazené části kůže. Metoda
by však mohla mít jeden zásadní háček - pokud by chlazení
trvalo relativně dlouho a opakovalo se často, v důsledku
adaptace na chlad by se v chlazených místech začal hromadit
podkožní tuk jako adaptace na vnější podmínky. Připomínám
často u plavkyň pozorované zvýšené hromadění podkožního
tuku v důsledku adaptace na chladnou vodu. Podobně je tomu
u obyvatelů polárních krajin.

Masážní prostředky a kosmetika, jejímž cílem má být
dopravit účinné látky na místo činu, tj. hlouběji do
podkoží, údajně nesplňují to, co je od nich očekáváno.
Zcela bez problémů není ani užívání některých účinných
látek vnitřně, jak je tomu v případě redukce nadváhy jako
takové. Na druhé straně je třeba zdůraznit, že kombinace
cvičení, lymfatické masáže, zábalů a aplikace kvalitních
krémů mohou celkově VELMI prospět. A to tím spíše, jsou-li
kombinovány s vhodnou stravou a vybranými potravinovými
doplňky. Troufám si proto bez záruky doporučit speciální
produkty Neways a to také proto, že mimo jiné mají jednu
velkou přednost - neobsahují nevhodné nebo rizikové
chemikálie. Konkrétně se jedná o Skinny Dip, po němž se
aplikuje "S" Cream. Po různých kůrách se používá Snap Back
nebo Firm Up, podporující napnutí kůže. V každém případě
efekt pocítíte, byť by to nebylo přímo zázračné "vyléčení".

E/ Doporučeníhodné jsou očistné kůry

F/ Potravinové doplňky, které mohou být užitečné :
Omega-3-mastné kyseliny (pupalkový a brutnákový olej ve
formě potravinového doplňku)
   - Lékořice (deglycirhinizovaná) (vnitřně)
   - Nikotinamid
   - DHEA
   - Antioxidanty (směs)
   - Směsi řady čínských bylin (např. Harmony a Bounty pro
     dospělé ženy od společnosti Neways)
   - Karnitin
   - Přírodní analogy a stimulátory růstového hormonu (např.
     Biogevity spol.Neways)

Upozornění autora:
------------------
Některé nevhodné postupy však mohou způsobit spíše
zdravotní poškození nebo zhoršení stavu než přispět k
odstranění celulitidy :

a/ rychlé a ještě k tomu nesprávně řízené hubnutí
zvyšuje se koncentrace toxických zplodin, které opět
ukládají na obvyklých místech a případně vedou k intoxikaci
organismu včetně zhoršení stavu a činnosti jater a ledvin.

b/ domácí "zábaly"

c/ liposukce nic v tomto směru neřeší, protože vina není
pouze v tuku